DoporučujemeZaložit web nebo e-shop

Australský ovčák a sheltie - psí smečka z Peček

    

 Psí výstavy  (australák, AUO) 

V zásadě potřebujeme jednoho ausíka, vhodnou výstavu a chuť ho předvést, která zřejmě dříve nebo později přepadne každého majitele toho „nejhezčího pejska na světě“, kterého samozřejmě má doma zrovna on. Většina informací o výstavách se dá najít na stránkách Klubu chovatelů belgických ovčáků (KCHBO) a Klubu chovatelů Málopočetných plemen psů (KCHMPP), které páníčky těchto pejsků u nás sdružují.Stačí tedy vyplnit přihlášku, zaplatit vstupní poplatek a přiložit potřebné dokumenty.

     S sebou potřebujeme doklady dle propozic výstavy, výstavní vodítko nejlépe v takové barvě, aby splývalo s pejskem, kapsičku (ledvinku) na motivační odměny, kterou vezmete do výstavního kruhu, nedílnou součástí výstavní etikety je vhodný oděv podle typu výstavy, který barevně neruší pohled na vašeho pejska (nikdy tak nevolíme oblečení křiklavé nebo stejné barvy jako ausík, aby jeho silueta byla dobře viditelná a vaše oblečení rozhodčí nerušilo a spoustu drobností pro zajištění pohodlí a servisu všech zúčastněných (židličky pro vás, místo pro odpočinek pejska, vodu, hračky, pamlsky, věci na jeho poslední úpravu před předvedením – ručník, vlhčené dětské ubrousky, vatové tampony na otření očí, hřeben, kartáč, pytlíky, papírové utěrky, něco na připnutí startovního čísla, desky na doklady, prostě vše dle uvážení a rady zkušených vystavovatelů). Dále zajistíme odvoz, sebe a dobře vyvenčeného, pozitivně naladěného a vyhládlého pejska (to aby vám neblinkal v autě, nedělal hromádky ve výstavním areálu , nejančil a chutnaly mu odměny), někdo si zajišťuje i tzv. handlera, který pejska místo vás v kruhu předvede (psa zná a pes ho poslouchá a důvěřuje mu). Odjezd na výstavu se tedy podobá tak trošku odjezdu na stanování v divočině v kombinaci s bolením břicha před maturitou a obvykle se na něco zapomene.

 

Varianta pro zkušené (obvyklá)

     Australaláček je plemeno chytré a učenlivé, proto není nic jednoduššího nenápadně do jeho výcviku od malého štěňátka začlenit také prohlížení zoubků, celého těla, nácvik výstavního postoje a chůze v kruhu, později zvykání na výstavní vodítko a okolní ruch. Veškeré informace „jak na to“se dají zjistit na netu nebo u chovatelů, přípravou vašich miláčků se zabývají také cvičitelé psů, kteří poskytují i služby v podobě lekcí pro výstavní adepty či vaší „teoretické nalejvárny“. Na cvičení pejska a jeho přípravu máme dost času, aby se nestresoval, můžete v klidu vyzkoušet, jak ho nejlépe učesat, vystřídat několik šamponů, aby to bylo „ono“ nebo ho vzít ho na profesionální úpravu k „psímu kadeřníkovi“.

 

Varianta pro šílence (doporučuji pro milovníky adrenalinových sportů)

     Pokusíte se vysvětlit svému ausíkovi, že jste ho přihlásili na první výstavu, OPRAVDU myslíte vážně změny ve výcviku, denně s ním začnete klusem obíhat palouček nebo kruhový objezd, učit ho obraty mezi dvěma či třemi body, postoj v klidu (děs) a vyzkoušíte, kolik jste schopni uběhnout metrů bez zadýchání a infarktu (já málo, nemám fyzičku a možná ani plíce), poprosíte někoho, kdo už na nějaké výstavě byl, aby vám řekl co nejvíc podrobností (každý řekne něco jiného) a na svém psu vám předvedl výstavní postoj (nácvik zavrhnete pro nedostatek času, klid v domácnosti a duševní rovnováhu), objednáte výstavní vodítko a pomodlíte se, aby byla aspoň možnost ho pejskovi ukázat (v obyčejném obchodě není k sehnání, musíte ho objednat na netu, doufejte, že přijde včas) a ten zbytek odsunete „na později“, jako věci nedůležité (pravděpodobně budete řešit vše poslední den a bezesnou noc před vlastní výstavou).

 

 

Zvolili jsme variantu pro šílence, výstava začíná za 30 dnů…

 

14 dní do výstavy

     Právě jsem propadla chmurám, když jsem přišla od budoucího šampiona ze zahrady. Nejen, že odmítl ukázat zoubky, ale odmítl přestat i norovat v květináči, který, jako jeden z mála, ještě zůstal vcelku, nezasažen jeho hbitými tlapkami. Pravda, vztah k prohlížení "psích kuliček" má mnohem lepší, ale to nás nejspíš nezachrání, protože se zoubky se nejspíš začne a svíjející se klubko chlupů porotu spolehlivě odradí od dalšího bádání v zadní části kožichu. Také běháme dokola hřiště, to by nám vcelku šlo a výstavní postoj sice není dokonalý, ale nějaký náznak by tu byl.

     Dnes se vám musím svěřit s nejistotou, kterou ve mně vzbudilo pátrání po NEJ šamponu a výzkumem, kdy koupat psa před výstavou. Nikdy jsem netušila, že je to větší věda, než výběr dámského kadeřníka mezinárodního formátu a snad bych už mohla dělat i obchodního zástupce všech kosmetických značek pro naše miláčky, tak jsem se do problému ponořila, či spíš zabředla. Pro neznalé a otrlé čtenáře: máme šampony na jemnou srst, na hrubou srst, na bělení, na černou, bílou a hnědou srst, objemové, olejové, botanické, na lupy, proti parazitům, na štěňata, dospělé psy a možná i fenky, dále množství kondicionérů, tužidel, lesků. finálních sprejů a používá se i kukuřičný škrob! A to jsem zdaleka nevyjmenovala všechno, na to bych si musela zaplatit stránky s větším rozsahem. Výběr psí kosmetiky a úprava před výstavou maličko připomíná koňský handl, kdy se přiléval alkohol do vody, aby koník bujaře skákal a sazemi se zabarvovaly lysinky způsobené stářím a chorobami (taky se dá koupit zvýrazňovač v tužce - že by fixa?).Výstavně upravený pes nesmí pravděpodobně zmoknout, aby se neodbarvil a nesmíte se o něj otírat, sic budete muset použít na vyprání svého šatstva odbarvovač a odstraňovače skvrn. Ale abych nelhala, "lepší" šampon jsem objednala, koupat budu, ale k dobarvování nedostatků mne nikdo nedonutí. Raději poslední, ale přírodně... A kdy koupat? Buď těsně před výstavou nebo ne - v tomto směru jsou na netu jen dvě odpovědi, tak to není takové dilema...ne, opravdu si nedělám legraci - opravdu nikde není jedinečná a jasná odpověď, která by někomu pomohla, tak není jiná možnost, než to vyzkoušet předem. Ale to by nesměla být zvolena "varianta pro šílence", tedy - já budu koupat těsně PŘED...

Na poslední chvíli

     Tak zítra to vypukne...bolí mne břicho nervozitou, manžel se děsí v předtuše koupacího ceremoniálu a Armis běhá po zahraděm jako by nic. Nachystali jsme koupací pomůcky (2x staré froté prostěradlo, hadry na podlahu, psí kosmetiku a odměrky), převlékli se do koupacího úboru, tj. trička na vyhození, protože po předchozích zkušenostech s berňáky víme, že tuny psích chlupů prostě vyprat NEJDOU a dovlekli zpouzejícího se ausíka do koupelny. Prvním překvapením byla řvavě modrá barva šamponu (nikdy jsem ten vybělovací neviděla), druhým, že koupání se pesunce docela líbí, tedy hlavně drbací část. Pravda, při kondicionéru už se ošíval, ale OK. Třetí překvapení bylo nemilé, to když byl pes rychlejší, než my a stihl se oklepat takovým způsobem, že chlupy se octly prakticky až na stropě. No, tak koupel jsme zvládli, sušení jsme zvolili napůl proschnout na zahradě a zbytek fénem, protože jsme se ( a oprávněně) báli. Netuším, jak to dělají ostatní, my museli foukat ze vzdálenosti 150cm, zároveň Armise krmit a uklidňovat, pokud jsme psa dali na obojek a přiblížili se s tou VĚCÍ, začal se vzpouzet, ječet a škrtit. Po dvou hodinách jsme byli vyčerpaní, naskrz mokří a odhodlaní psa nechat osudu, zvláště když jsme zjistili, že na zádech začíná pouštět podsadu, která mu  udělala několik roztomilých dredíků cca 4x5cm v pravidelných odstupech podél celé páteře...Psa jsme tedy zavlhlého uložili do hajan, nalili si víno, abychom se uklidnili a nabalili vše pořebné do auta.

Den "D", Mladá Boleslav 8.6.2013

    Ráno jsem si přivstala, abych zminimalizovala počty dredíků a nějak vše napravila. Kupodivu, pes byl vyspaný do růžova (na rozdíl ode mne), krásně suchý, voňavý a světe div se(!), balíky vypadaných chlupů z podsady šly perfektně pryč téměř bez tahání (asi je kondicioner FAKT k něčemu) a na konci všeho snažení se vyloupl hezký psí kluk připravený na svoji první show... Směr Mladá Boleslav, slunečné ráno, cesta bez problémů prázdnými silnicemi.

    Na místo jsme dorazili hodinku před začátkem, zapsali se a našli v hale, kde jsme měli vyznačený výstavní kruh i dvě prázdné ždile a stoleček. Armis se trochu uklidnil, protože rychle pochopil, že s každým psem, kterého potkáme se OPRAVDU nestihne seznámit a když jsme našli i naše známé ze cvičáku, přestávala jsem se chvílemi i bát.Slunce svítilo víc a víc, kruh z haly se přestěhoval ven na trávu, protože uvnitř byla sauna a posléze i zvětšil (uff) na přání paní rozhodčí. Zkusila jsem si jedno cvičné kolečko poklusem, víc jsem se neodvážila, protože jsem nechtěla v tom horku sebe a chlupáče uhonit. Nasadila jsem Armískovi výstavní vodítko a dobrá víla ze cvičáku (díky Irčo!) mu doupravila srst. Zbytek už bylo nervózní čekání, přecházení po areálu a okukování ostatních australských ovčáků...Byli nádherní, barevní, veselí a krásně načesaní, prostě úžasná parta úžasných psů.

    Do výstavního kruhu jsme nastupovali druzí. Zvládli jsme oběhnout kolečko, Armis nahodil výstavní postoj, jako kdyby trénoval od štěněte a zůstal vzorně stát. Při hodnocení rozhodčí, paní Angelou Challenger (UK) způsobně předvedl zuby (nechápu, vždycky se mi vzpouzel), nechal si líbit důkladnou prohlídku a celou dobu se prakticky nehnul z postoje. Já statečně prokrmovala a snažila se mu to příliš nepokazit. Zvládli jsme i "sóloběh" kvůli dokončení hodnocení a následně i popis u stolu rozhodčích. Přešly mne i chmury a děsy, protože jsem se někde v koutku duše pořád bála, že někdo přijde a řekne ven...to když jsem pochopila, že anglické vrkání obsahuje i slova chvály, tak bude aspoň VD a šli jsme se zařadit mezi ostatní adepty - juniory. Dál už jsme jen čekali, až bude popsán i poslední z ausíků, já statečně krmila a krmila, aby byl Armísek v pohodě a dělala jsem s ním na místě pořadovky, aby se nenudil a nezačal zlobit. Vypnula jsem mozek, oddychla si a v klidu očekávala konec. To, co přišlo, mne však rozhodilo takovým způsobem, že jsem naprosto nechápala a nebyla se schopná nijak srovnat se sdělenou skutečností (zkrátka, ucho slyšelo, ale mozek náhle nebral)...rozhodčí na nás ukázala a řekla, že jsme PRVNÍ - V1!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Dál to bylo, jako ve snu, postavila jsem se z opačné strany čísla, než jsem měla stát, něco blekotala, vzala hračku a granulky, přebrala pohár a gratulace, vzala psa, který byl v mnohem lepší kondici a v tu chvíli na vyšší duševní úrovni než já a vypadla z kruhu. Když jsem se trochu vzpamatovala, zjistila jsem, že jsme dostali i titul CAJC (čekatelství českého junior šampiona, který nemusí být udělen). Ještě nás čekalo překvápko v podobě soutěžního kola o titul BOJ a nejlepší podle barvy (neoficiální, titul se neuděluje), ale to už bylo bez šoků a překvápek, prostě byli i lepší...

     Díky všem, kteří nám věřili, podporovali nás a gratulovali nám a díky mému choti, který snáší mé vrtochy a věří, že to vždycky zvládnem :)

    

Přidávám výstavní posudek s pokusem o překlad:

Excellent (výborný), excellent head (vynikající hlava), very good plains ( velmi dobrá linie?), excellent stop (vynikající sklon čela), good with muzzle (dobrá morda, tlama), greath teeth (skvělé zuby), good neck a little bit lenght in shoulder (dobrý krk, o trochu delší v plecích, ramenou), good angulation of upper arm (dobré zaúhlení pažních kostí), good moderate bone ( přiměřená kostra), correct top line and good moved well around ( bezchybná vrchní línie od týlu po kořen ocasu a dobrý pohybu v kruhu, předvedení).

Posuzovala paní Angela CHallenger (UK).

.

Jdeme do toho znovu :)

Možná je to z toho tepla, ale musím se přiznat, že jsem přihlásila Armiho na další výstavu, to abych se ujistila, jestli to byla fakt náhoda, jak si stále myslím a také se konečně dozvěděla, jak vypadá výstavní posudek v češtině. Jedeme opět do Mladé Boleslavi (tam už trefíme), tentokrát na Národní výstavu, která tam je pro AUO 24.- 25.8.2013. Posuzovat bude pan Milan Krinke, který je odborníkem na border kolie.

Armísek líná, pohubl, protože moc nejí kvůli vedru, jako teď spousta jiných pejsků, prostě z frajera je půl a to nás čeká dalších 8 australských ovčáků v kategorii mladých psů. Jsem zvědavá, jak to dopadne... Zvýšila jsem příděl laskomin a češeme a češeme. Včera mi vlezl pesunka do rybníku, tak má jemný odér bahýnka, koupání konví odmítl před časem tak razantním způsobem, že mám modřiny a šrámy ještě teď, a když si představím anabázi ve sprše, která nás před výstavou čeká, jemně se mi chvěje okolí žaludku :D Jen lavórek na prádlo plný vody je v kurzu, ausík v něm bublá o sto šest a cáká si předníma nohama na bříško.

Znovu jsem také začala běhat kolem čehokoliv, co připomíná rozměrem výstavní kruh, trénovat postoj (to jde dobře, v teple se kluk skoro nehýbe) a ukecávat kamarády ze cvičáku, aby nás jeli podpořit. Kdo na výstavě byl a může být klidně zelenáč jako já, tak ví, jak je důležité mít podpůrný tým sebou.

Den "D", Mladá Boleslav 24.8.2013

Páteční koupáníčko připomínalo boj jen prvních pár vteřin, pak to náš chlapeček kupodivu vzdal, protože správně uhodl, že krabička s párky, která je ve sprše, je vlastně jeho. Tak prostě stál a umlsával, my šampónovali a drbali, oplachovali a sundávali ze sebe psí chlupy. Doschli jsme všichni na zahradě na sluníčku při hrách s míčem a pišťuchou (hračka neurčitého zvířecího druhu z 50.let, téměř nezničitelná), pak vybrali z pesunky poslední zbytky podsady z límečku a šli do hajan - někdo spát, někdo, jako já, trávit předvýstavní nespavou noc.

Ráno jsme naházeli věci a Armiho do auta a vyrazili směr Mladá Boleslav. Pak to šlo bez komplikací, v klidu a pohodě - zaparkovat, přejímka, najít kruh, zabrat místečko, vybalit a čekat na naše "vystoupení". Před námi bylo 42 psů, čekání jsme trávili každý po svém. Armis ve výstavní kleci pozorováním konkurence, manžel obhlížením stánků a já hlídáním našeho miláčka a hledáním kamarádů pejskařů. Pak přišly poslední těžké chvilky před nástupem do výstavního kruhu, vlastní předvedení našeho týmu a posouzení. Rozhodčí, pan Milan Krinke nám dával docela zabrat a své komentáře pronášel nahlas, aby si je všichni užili.Tentokrát se pro nás žádné překvapení nekonalo, to jsme pochopili velmi rychle podle toho, jak si nás rovnal v řadě, ale VD, které jsme dostali, rozhodně není tragédie, spíše je to výsledek 9-ti ausíků v kruhu a našeho "sporťáka" s ocáskem mezi výstavními liniemi australských ovčáků ze známých chovek. Zkrátka se nebudu zlobit kvůli tomu, že rozhodčí má raději velké chlupáče a jeho posudek nijak neodpovídal tomu, že bychom byli mimo mísu a neměli v kruhu co dělat :D

Raději si budu v duchu promítat to krásné slunečné počasí, perfektní areál a hromady načesaných a navoněných pejsků, psů a hafanů s nadšenými majiteli a stánky a ruch a štěkání...prostě výstavu samotnou. Musím taky pochválit Armíska, protože poslouchal na slovo, snažil se o výstavní postoj a jeho pohyb v kruhu byl perfektní. Zoubky a spol. bez úhony, jako minule a rozhodčí posuzoval a posuzoval, chválil a haněl nahlas a my běhali a běhali...prostě výstava, jak má být i s perfektním umístěním kruhu pod zastřešením a místečkem v krásně upraveném a krásně zeleném trávníku na naše "ležení" se skládacími židličkami a výstavní klecí pro hlavního hrdinu (sice je trochu problém našeho ausíka do ní dostat, protože má pocit možného ublížení na zdraví, ale nakonec v ní důstojně ležel s tlapkou přes tlapku a obhlížel konkurenci stejně, jako my). Já jsem  dostala od chotě nové pouzdro na výstavní číslo, abych Armimu nedělala ostudu a dobře reprezentovala a na závěr i pochvalu, že jsem mu to tentokrát ani trochu nekazila, takže mohu říct, že se to vlastně POVEDLO!!! Návrat domů a pro nás večer buřty na ohýnku se sousedy a pro pesunku psí ňamkonzerva jen důstojně završily pohodový den...

Tak někdy příště a výstavní posudek na konec:

14měs. pes správné kostry delšího formátu, dobrá hlava s kratší čenichovou partií a kulatým temenem, stř.dlouhý krk, výborná vrchní linie, správný hrudník, hodně dobrá mechanika pohybu.

Den "D", Mladá Boleslav 2014

Zase hurá na klubovku, sice jsem se zařekla, že výstavy vypustíme, ale nějak mi to nedá - přece jen Armísek je docela hezkej pes (jsem pyšná matka) a navíc je klubovka v kombinaci se závody agility, kde uvidím hromadu známých a kamarádů ze smečky Simíráků (pro toho, kdo sem nakoukl poprvé - SIMIRE je název úžasného cvičáku v sousedních Ratenicích). prostě jsem vyplnila elektronockou přihlášku přes Dogoffice, to je zcela v pohodě a zvládne to každý, tedy i já, zaplatila poplatky a šla to říct pesovi. Ten mne chápavě vyslechl, na rozdíl od dalšího člena týmu, mého chotě - spolumajitele ausíka  a řidiče v jedné osobě - ten chvíli trochu "remcal" a připomínal mi moje proslovy na téma NIKAM jezdit nebudu, potom změknul a připustil, že mne v mém konání podpoří.Vzhledem k mé lenosti jsme začali s běháním dokolečka a pokusy o výstavní postoj cca měsíc před výstavou, ale celkově se to smrsklo na několik málo chvil v důsledku chaosu v práci, nastydnutí (mého) a úbytku času všeobecně (zřejmě nejaké neznámé vlivy z vesmíru). Zkrátka jsem dala přednost dlouhým procházkám, kravinkám se psem, tréninku agility a usoudila, že to snad "dáme" i tak. Koupání mám vyzkoušené den před a staré zvyky neměním. Se zkušeností z poslední procházky s Armískem kolem Labe (skákal do řeky každých 50m, přivázaný na stopovačce, aby nevyplul směr moře) jsem nabyla představy, že hodíme chlupáče do auta, přidáme kyblík se šamponem a kondicionérem a půjdem na "tajňáka" vydrbat psí podvozek na pískovu do nedaleké vesnice. Je tam krásně čistá voda (v místech, kde se ještě těží a pro ekošílence - šampony, které mám jsou tak EKO, že by to mělo být v pohodě). Důvod prostý - já ušetřím generálku koupelny a pes bude mít radost a žádné stresy z fénu. Záda jsem měla v plánu pro tentokrát vynechat neb začíná období línání. Jooo, ale nepočítala jsem tak nějak s jednou věcí - s počasím...to nás vypeklo dokonale - den "před" fičelo, lilo a bylo 8st, zkrátka počasí, že by "psa nevyhnal". Tedy koupelnu to neminulo, ale to, že byla zvolena varianta typu "půlpes" (jasně, že část spodní bílá), mne zachránilo před gruntováním. Mokrého psa jsme vypustili na zahradu, doporučili mu, aby rychle běhal a podpořili to hrami s tenisákem a frisbee. Večer jsem jen vyčesala tu voňavou bílou nádheru a požádala toho plašana, aby v noci raději nechodil na zahradu, kdyby začalo pršet, protože předpovědi na výstavní den byly dost ponuré a nevyzpytatelné. Vše vyšlo na jedničku a do auta jsme naložili fakt vyvoněného frajera (tedy proti normálu) spolu s dalšími hromadami věcí, které k výstavě patří. Cestou dokonce vysvitlo i na pár milisekund slunce, tak jsem se začala i těšit. Na samotném výstavišti jsme se ubytovali vedle spřátelených agiliťáků, dala jsem svařák a začala na svět koukat i s menší nervozitou. AUO tentokrát posuzoval rozhodčí z Francie - pan Pascal Grappin a ausíků bylo přihlášených o něco méně, než obvykle. Do kruhu jsme nastupovali s číslem 9, do "mezitřídy". Měla jsem v zásadě několik malých cílů - budu ráda, když pes neudělá v kruhu hromádku ( Armis prostě NEBYL, ať jsme dělali, co jsme mohli), budu ráda, když se nenatáhnu při kroužení dokola - tráva byla vlhká a když budeme mít nějaké "V". Posuzování bylo opravdu pečlivé a trvalo docela dlouho, pan Grappin se choval příjemně a Armi nijak neprotestoval. Já se nenatáhla a hromádka taky počkala a ...dostali jsme "V2"....a...titul res.CAC. Teda fakt perfektní výsledek na to, co výstavám věnujeme a jak často na ně jezdíme. Armi byl za vzorňáka a frajera, manžel opět fandil se Simíráky, prostě mi poskytli to nezbydné chlácholení nervů a podporu - opět DÍKY všemyes

Výstavní posudek: Excellent general balance, moderated type, excellent skull, excellent eye shaped, excellent set ear, excellent muzzle, complete scissor bite, excellent neck, excellent topline, very good croup, very good balace of angulation, front and rear, very good move, reguar.