Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

australský ovčák - ARMIS Z RANČE POD JEŘÁBEM

Australský ovčák‚ AUO‚ ausík

     O plemeni australský ovčák jsem se dozvěděla vůbec poprvé při hledání důstojného nástupce našeho druhého berňáčka. Hledala jsem znovu kamaráda na procházky, nekonfliktního společníka a hlídače, ale  neměla jsem už odvahu, díky předchozím zkušenostem s poměrně krátkým životem a různými neduhy bernských salašnických psů, najít psí lásku znovu mezi nimi. Když jsem pátrala po psu středního vzrůstu s klidnou, ale veselou povahou, který nemá problémy s celoročním pobytem venku a odchody páníčků do práce, narazila jsem na první zmínku o ausících. Při hledání fotek AUO jsem objevila australského ovčáka v barvě black tricolor a také, zcela náhodou, obrázky štěňat australských ovčáků z chovné stanice Ranč pod Jeřábem, Arga a Armise. Nedokázala jsem se od nich odtrhnout, byli tak podobní mým berňáčkům... Zbývalo jen přesvědčit rodinu, že ON (tedy jeden z nich) je ten NEJlepší a vyrazit na výlet do Orlických hor. Samozřejmě, nebylo to tak rychlé a jednoduché (bude zima, je to malé plemeno, jsou to nezbedové), ale bylo to "skoro" tak a dopadlo to, jak dnes můžu posoudit, k naší spokojenosti. Na místě byl vybrán ten ausík, který prohrával při urputném a hlasitém boji se svým chlupatým bráškou, sestřičkou a psí mamkou (protože ve srovnání se štěňaty berňáků byli ausíci OPRAVDU nezvykle superakční).
    Tak máme doma Armíska, tož, synku, vítej do rodiny!

   

     O australských ovčácích (AUO, ausících) jsem se postupem času dočetla spoustu zajímavých věcí na internetu, nemá tedy žádný význam sem od někud kopírovat jejich historii, standard či povahové vlastnosti. Spíš bych se s Vámi chtěla podělit o vlastní zkušenost s ausíkem a tím, co se od něj dá očekávat...

     Je pravda, že je chytrý, společenský a aktivní, ale nikdo vám neřekne, že díky svému vysokému IQ, si pamatuje i to, co nemá - tedy každou vaši výchovnou chybku, vaši nedůslednost v nácviku poslušnosti nebo to, kam ukládáte věc, která se mu TAK líbí a vy mu ji nechcete půjčit, včetně způsobu, jak se k ní rychle dostat, když se nedíváte. Svého Ausíka jsem do jeho 7 měsíců nikdy nepřistihla spát, protože dokáže celé dny běhat za vámi, případně sám, po zahradě a absenci spánku dohání nejspíš v noci nebo když jsou páníčci v práci. Neumím si představit, že bych neměla zahradu, protože jeho pracovitost v oboru zahradničení (zástřh stromků a přesazovámí rostlin), pasení ( jako náhradu udržuje bezletovou zónu nad naším pozemkem), lovu (drobné ptactvo, myši) či úpravě trávníku (žluté flíčky a jamky na provzdušnění), je nekonečná... Ve srovnání s výkonem bernského salašnického psa nebo s jiným větším plemenem, se však jedná spíše o drobné škodičky a lotrovinky, kterých si sice všimnete, ale shlížíte na ně s láskou a radujete se, že je to vlastně v pohodě a jak vám ausík bezproblémově roste. 

     Australského ovčáka musíte opravdu zabavit, je stejný, jako malé dítě - když si hraje - nezlobí. Potřebuje mít hračky, které nemusí být zrovna z obchodu a má velkou radost, když mu vymyslíte nějakou zábavu, u které si musí lámat hlavu (schované věci v krabičce, hledání pamlsku pod správnou miskou, nový cvik). Armísek, stejně, jako každý australský ovčák, rád aportuje cokoli a s chutí, také obratně chytá hozený tenisák a hraje něco jako fotbal s velkým míčem.

    Podle zkušeností se psy bych řekla, že australáci jsou docela dobří hlídači. Náš dokáže rychle reagovat i v noci, hlídá vše, co se děje za plotem, ale k návštěvě, kterou si přivedete, se chová buď zdrženlivě nebo se všeobjímající láskou (se skákáním a pusinkováním to Armi opravdu někdy přehání).

    Má moc rád vodu, to jen potvrzuje to, co jsem se na internetu dozvěděla - je ochotný skočit po hlavě do vaničky, do rybníku za kachnou nebo jen tak stát, s hlavou v konvi s vodou nebo v kbelíku a pouštět do ní bublinky. Jediná vášeň pro vodní hrátky, pro kterou nesmí mít páníčci pochopení, je pokus o koupání v misce s vodou, kterou dostane ausík na pití.

    Ausík není klasický útěkář, ale zajímá ho všechno okolo. Musíte, pokud nezvládnete dokonalé přivolání (my s tím bojujeme), počítat s kolemjdoucími dětmi, psy a v polích monitorovat všechnu lovnou zvěř do velikosti slona. Nepoběží vám za zajícem za účelem ho chytit a zardousit, ale ta honička je přece tak bezva! Na rozdíl od berňáků má šanci objekt doběhnout a zmizí v dáli ještě než dokážete nějak zasáhnout. Lovení kol a aut přešlo Armiho se štěněcí rozjíveností, potravinářská kontrola cizích tašek občas někdy překvapí.

     Vášeň pro dobré jídlo a jeho obstarávání formou drobné krádeže ze stolu nepozorných majitelů, o které byla na webu také zmínka, se mi rozhodně nepotvrdila. Armis je průměrný jedlík, nadšeně jí pouze mléčné výrobky všeho druhu a masíčko, granulky nechá klidně ležet a počká do večera, jestli nebude něco lepšího nebo na jejich namočení. Důsledné dělení porcí na několik částí, jak to má být správně u štěněte, jsem po mnoha pokusech, cca v jeho 10-ti měsících, vzdala. Zkrátka má hlad jednou denně, tak ho nenutím. Armiho jsme převedli na krmivo BRIT, které se mi osvědčilo i u bernských salašnických psů, kteří po něm netloustli, dobře ho přijímali (měli pevná hovínka :D) a krásně se jim leskla srst.BRIT je cenově dostupný, objednáváme ho z internetových obchodů ve velkém balení. Jako pamlsky na procházku porcujeme piškotky, na cvičení na zahradě nebo na "cvičáku" musí být silnější lákadla - tvrdý sýr na malinké kostičky a do něj zamíchané malé kousky netučné uzeniny na provonění. Já vím, nezdravé, ale zkuste vymyslet něco TAK chutného, aby za to nadprůměrně chytrý ausík hodinu pochodoval a blbnul "na place"!
     Nekoná se ani loudění u stolu, Armi spořádaně čeká na nabídnutí sousta, které si pak decentně vezme, slupne a klidně počká na další. Berňáci mají zcela jiný systém, protože nejedí "na chuť", ale na "množstevní výkon". Obvykle se snažili sedět tak blízko, aby nikdo nebyl na pochybách, o co jim jde a ve správné chvíli  dokázali rychle spolknout cokoli, co nebylo bedlivě sledováno, klidně to mohlo být i na vidličce nebo ve vaší ruce - to jen s jemně sklapnutým chrupem vyčkali, jestli sousto (celý špekáček, rohlík, krajíc chleba, kelímek jogurtu) pustíte. Tvrdá výchova velí nedovolit a psovi sebrat, ovšem co s jídlem,ze kterého odkapávají psí sliny, no, vždyť neubude :)

 

 

Průměrný jedlík Armísek se postupem času přerodil do nejedlíka a přišla chvíle nového hledání granulek. Postupem času jsme vyzkoušeli ještě Acanu a Essential. Vše bez jakýchkoliv problémů, ale ausík-žrout bydlí nejspíš u jiných páníčků. Armi nepřibral od léta ani dečko a drží se na 20,5kg. Srst má nádhernou, leskne se celý na slunci, tak to vypadá, že nijak nestrádá a je to prostě jeho NEJ váha. Pokud si může vybrat, vedou pořád piškotky a granulky přelité trochou vývaru a samozřejmě masíčko :)

S ohledem na předchozí řádky a plynutí času přidávám malé doplnění. Dá se říct, že se vlastně vůbec nic nemění. Armi je skvělý společník, jeho lotrovinky nijak nepřerostly v lotroviny. Běh za zajíci stále připadá v úvahu a lovecká vášeň pokročila i k lovu kachen skokem po hlavě do rybníka a vyhrabávání a zakusování hlodavců všech rozměrů. Pokusy o nápravu nejedlíka také ztroskotaly, jen jsme přešli na granule Olivers a můžu říct, že jsou docela v pohodě a občas je znát i jakési psí nadšení. Na dvou letech se ustálila výška na 53cm a váha na 22,5kg, což je standart pro ausíky. V bonitačním posudku máme psáno střední vzrůst a výstavní kondice a při setkání s některými australáčky mne obas napadá myšlenka, proč si jejich majitelé raději nekoupili berňáka, když ženou původně pracovní psy do neuvěřitelných rozměrů záměrným křížením. Ale to je jen můj pohled na věc. Armísek je zkrátka NÁŠ a život je s ním fajn!

TOPlist